24 věcí, které musíte vědět, když se chcete stát strašidlem

Být profesionálním strašidlákem, na hradě nebo zámku, není žádná sranda. Je to profese náročná a maximálně zodpovědná. Kdo si myslí, že stačí udělat bububu, nebo někoho praštit metlou po hlavě, a je z něj strašidlo, ten asi spadl z višně.

  1. Vzít si na hlavu gumovou masku s vyceněnými zuby a rohy z obchodu umí každé jelito. Ale vytvořit si vhodné líčení, nebo rafinované zranění na obličeji, to chce fantazii a zručnost. Buď svoji, nebo nadaných maskérů/maskérek, kteří se ve správném spolku jistě vyskytují. Před těmi našemi se hluboce klaním.
  2. Na druhou stranu taková krásná maska z italských benátek, ze které jsou vidět jen oči, zasazená do správné scénky, umí vyděsit víc, než grrr, bububu a chrastění řetězem kdejakého gumáka.
  3. Ať už si kostým vyrábíte, nebo půjčujete, buďte pečliví a nespokojte se jen tak s něčím.
  4. Pokud jste nalíčení a jste v místnosti svého vystupování dříve než ostatní, buďte obezřetní zejména na zámcích, kde mají skutečné duchy… Dobré je tedy znát historii a zejména historky takové pamětihodnosti.
  5. Když chcete někoho vyděsit, nemusíte zákonitě na každého bafat. I když správně vyskočit zpoza rohu je k nezaplacení. A na vše ostatní tu je MasterCard, jak praví reklama…
  6. Někdy stačí na vhodném místě prostě jen stát a překážet. Nemusí vám být vidět do obličeje. Návštěvník totiž neví, co od vás může čekat. „Skočí po mě, nebo neskočí?„, říká si. A skočíte-li nebo ne, je jen na vás.
  7. Když je vás vidět jen kousek, třeba čouhající noha nebo ruka, má to podobný efekt. Pojď blíž, já tě nekousnu… možná.
  8. Pokud se vám povede „zjevení“, můžete si gratulovat, protože ten pocit stojí za to. Při zjevení se totiž lekne i otrlejší návštěvník. Co je zjevení? Zkrátka, když se objevíte někde, kde před tím nikdo nebyl. Nejlépe dost blízko návštěvníků. Stačí čekat na rozptýlení, například od jiného bubáka…
  9. Máte-li strašit delší dobu, vezměte si s sebou něco k snědku. Člověku i strašidlu, při delším děsení lidí, patřičně vyhládne.
  10. Chcete-li se najíst, počkejte si na mezeru mezi prohlídkami. Nemáte-li přestávku, nebo lidé chodí plynule bez prodlev, buďte rychlí, nebo poproste kolegu bubáka, aby od vás odvedl pozornost.
  11. Nestihnete-li jídlo polknout a začnete se dusit, snažte se tento stav alespoň zužitkovat a sípejte směrem k návštěvníkům. Jistě se najde dobrá duše, která se lekne.
  12. Pokud se vám nedaří, dostat se z toho, umírejte alespoň náležitě teatrálně. Podpoříte tím úspěch celého souboru a návštěvníci se příště opět vrátí. Není důležité, že vy už to neuvidíte.
  13. Návštěvníci jsou různí, ale dají se rozdělit do několika kategorií, které se více méně často opakují. Kromě normálních návštěvníků, kteří se někdy leknou, jindy ne, ale reagují normálně přirozeně, existují také následující typy.
  14. Bavič společnosti je člověk, oblíbený ve své skupině. Ze všeho si tropí legraci (dost často trapnou) a baví tím ostatní. Takový má ke každému strašidlu nějakou průpovídku, nebo se na vás snaží bafat. Buď přímo a nebo vás „nenápadně“ obejde a myslí si, že vás vyděsí (možná čeká, že máte něco lepšího na práci, než číhat na návštěvníky). Nutkání, nakopnout ho, potlačte a trapáka ignorujte.
  15. Fuj to je hnusný – pokud to uslyšíte od návštěvníka, můžete pogratulovat svému maskérovi/maskérce a nebo sobě, pokud jste se líčili sami.
  16. Konejšivý rodič – „Neboj se Maruško, to je hodný strašidlo“ (nevidí vám do obličeje)… „Fuj, to jsem se ale lekla!“ (už na vás vidí)
  17. Netykavka – „Nešahej na mě“ nebo „Hlavně na mě nešahej“ a nebo „Ááá už na mě nikdo nešahejte!“.
  18. Škodolibý rodič – Tlačí své plačící nebo vylekané dítko před sebou, směje se a ukazuje mu každou osobu nebo věc, která by dítko mohla vyděsit.
  19. Drzý hrdina – Zejména dítě, které má všechno na háku, všechno komentuje, slovně shazuje nebo nadává a nakonec vztekle křičí: „Proč si zase vybrali mě? Proč na mě šahají?“
  20. Rozpustilé holky – skupinka holek ve věku 12-99 let. Zkrátka holky v jakémkoliv věku, které se prostě baví, smějí se, jedna se druhé drží a rozpustile ječí.
  21. Hulvát – To je zpravidla muž, který se lekl a neunesl to. Buď vám vynadá a nebo vás rovnou uhodí. Není jich moc, ale mezi návštěvníky se vyskytují.
  22. Puberťák – Prochází bez zájmu. Buď si vás ani nevšimne, nebo si vás všimne a dá vám okázale najevo, jak jste trapní a že ho nezajímáte. Převážně to je podmíněno věkem, ale není to pravidlo. Tohle chování se vyskytuje i u lidí zralejších, kteří nepochopili, že to děláme s radostí, abychom je pobavili a s láskou k místu, kde ze sebe děláme příšery.
  23. Moje osobní pravidlo je, že se snažím nepoznamenat malinké děti na celý život. Když tedy nese rodič maličké dítě v náručí, nebo ho tlačí před sebou a ono usedavě pláče, raději se klidím z cesty.
  24. Důležitá poučka je, že když chcete někde strašit lidi, požádejte o přijetí do skupiny před začátkem akce a rozhodně to nedělejte na vlastní pěst. V našem případě by se vám mohlo stát, že vás zámek potrestá sám…

Věřte mi, nebo ne, je toho mnohem víc. A nehledě na typ návštěvníků (snad kromě hulvátů), uvítáme rádi úplně všechny. Snad jsem vás trochu navnadil a přijedete se na nás podívat? A kam to?

Na jaře probíhá každý rok v květnu otevírání sezóny, na zámku Jezeří na Mostecku, ve formě jednodenní akce. Při otevírání mohou návštěvníci zažít při prohlídce hrané scénky, kde se objevují duchové známých osobností (Ludwig van Beethoven, Johann Sebastian Bach, Božena Němcová, knížepán Josef František Maxmilián z Lobkovicz, a další – záleží na scénáři) a zámecká strašidla. V tomto případě jsou ale strašidla krotká.

Na fotce v úvodu článku je moje maličkost z letošního podzimního strašení – dvoudenního zavírání sezóny na zámku Jezeří. Více fotografií z této fenomenální akce najdete ve fotogalerii na Faceboku. Autorem fotografií je pan Miloš Žihla, kterému tímto děkuji za svolení k použití.

Podzimní strašení - fotografie Miloš Žihla

Doufám tedy, že se na jaře nebo na podzim uvidíme na zámku Jezeří. Moc se na vás těším a nebojte se, opravdu nekoušu... 😉

PS: K bodu 1 bych udělal výjimku v případě čertů, co chodí "o Mikuláše" :).

1 Comment

Leave A Response

* Denotes Required Field