Jen si nemyslete, ono trénovat s hvězdou bodybuildingu nemusí být takové terno, jak se na první pohled zdá. Měl jsem to na dosah, ale nakonec jsem se rozhodl dát mu košem. Za chvilku vám řeknu proč, ale vezměme těch pár dní popořadě, protože byly výživné i díky mým, poněkud lehkomyslným nápadům :).
Jablková dieta
Minulé úterý jsem se radil s kolegou, co se připravuje rovněž na závod a ten mluvil o tom, že si upravoval jednorázově váhu pomocí jablečné diety. Přišlo mi fajn, ještě narychlo ze sebe nějaké kilo shodit a protože on má techniku ověřenou, rozhodl jsem se do toho jít. Jde o to, že se 4 dny jí opravdu jen jablka. Od rána do večera, co hrdlo ráčí, dokud vám nenaroste stopka a bubák. Četl jsem o tom ještě něco na internetu a lidé ji používají na pročištění organismu. Trvá však jen tři dny a zakončuje se požitím lžičky panenského oleje.
Absolvování jsem si upravil pro svojí situaci na další tři dny do pátečního tréninku a také pátečního večerního grilování, se kterým jsem počítal. Úterní večer byl ještě v klidu. Měl jsem sice hlad, ale ta jablka od toho odpomohla. Spalo se mi docela lehko a neměl jsem problém s usnutím. Druhý den ráno jsem však už problém měl. Tedy snídaně se ještě dala, ale když pak jíte každou hodinu jablko, protože máte po chvíli zase hlad, už vám není do smíchu. Absolutně nechápu notorické dietářky… Přešel jsem pak na systém nakrájet si jablko na co nejmenší kousíčky, protože větší už se nedaly pozřít a nemohl jsem je ani vidět :).
Zlom přišel už kolem oběda, kdy ve mně myšlenka na talíř plný jablek vyvolávala vyloženě odpor. Dala se do mě zima a práce mě také zrovna netěšila. Ještě, že jsem mohl pracovat ten den z domova, jinak bych asi někoho zakousl… Přiznám se bez mučení, že jsem to zapíchl poledním obědem normálního jídla. Těch 24 hodin mi úplně stačilo, avšak hodnotím to pozitivně. Organismu jsem za tu krátkou dobu alespoň trochu odlehčil, zkusil jsem si něco nového a žádné zvíře nepřišlo k úhoně. A dobrou zprávou je, že jablka se mi úpně nezprotivila. Od té doby už jsem je měl, akorát několik následných dní jsem je míjel s lehkým opovržením :).
Jak jsem byl zpětně poučen, že není špatné kromě jablek dodat tělu cukr i jinak – variace receptů z jablek, medu a skořice.
Hlavou zeď neprorazíš?
Když jsem psal poslední předzávodní článek, cítil jsem se dobře, že už jsem hodně zvládl a že to mám pod kontrolou, ale ouha. Naplánoval jsem si na celý týden dost společenských aktivit a každá byla alespoň mírně přes mou normální „večerku“. Byť jsem všechny kamarády rád viděl, tak se únava pomaličku začala nasčítávat a probouzení nebylo úplně do růžova. Vyvrcholilo to zajímavou eskapádou, skoro bych řekl mým vrcholným ekvilibristickým číslem posledních dní… Dal jsem si krátký běh s kamarádkou, abych ten týden alá flamendr trochu vykompenzoval.
Za cíl jsem nám položil 4,5 km s tím, že si každých 300m něco odcvičím. Už od začátku jsem se špatně soustředil. Když jsem doběhl poslední metry, tak jsem byl lehce rozladěný, že jsem vzdálenost špatně odhadl a že mi ještě nějakých 200m chybí. Zastavil jsem na kraji ulice u nízké zídky a to bez výklusu. Během 2 sekund se mi přestalo dostávat kyslíku a začala točit hlava. Sledujíc display telefonu a marně přemýšlíc, kolik jsme to tedy opravdu doběhli a s jakou rychlostí, mě doběhla kamarádka. V tu chvíli jsem šel „do vrtule“ ve snaze probourat se skrze zeď na přilehlé kurty. Asi jsem si podvědomě chtěl dát ještě nějaký set, ale záměr už si nevybavuji. Každopádně to hlava i zeď pocítily. Hlava předala trochu mého DNA pyšné, hrubě nahozené zídce, se kterou nepohla ani dutá rána, která se v tu chvíli ozvala. Vůbec nechápu, odkud ten zvuk přišel…
Zeď to rozdýchala v celku lehce, hlava o trochu hůř a vědomí, že něco dělám špatně bylo asi to nejhorší. Takhle jsem se zatočil naposledy z nedostatku kyslíku v tanečním období s aktivnějším astmatem… Není to nic moc příjemného. Naštěstí to teď vyřešilo pár nocí lepšího spánku, ale měl jsem trochu nahnáno.
Proč netrénovat s celebritou?
Tohle pondělí jsem se chystal na další běh. Telefonoval jsem s kolegou, který mi líčil svoje peripetie s tréninkem. O těch tu mluvit nebudu, jsou to jeho veselé historky „z natáčení“, ne moje :). Každopádně mě svým telefonátem opět hecnul. Mluvil totiž o svém běhání do kopce. Ono se mu to většinou povede. Řekl jsem si, že si trénink trochu ztížím.
Jelikož se v posledních dnech v ČR vyskytoval Arnold Schwarzenegger a já jsem ho měl v pondělí dost blízko sebe, rozhodl jsem se ho do svého tréninku zahrnout.
Co jsem od toho očekával?
- Že ho budu mít pořád za zády
- Že mi bude pořádně šlapat na paty
- Že poznám sílu jeho zkušeností
Abyste mi věřili, že mluvím o tom „Árným“, tak přikládám naší společnou selfie.
[images style=“2″ image=“http%3A%2F%2Fpaveljiranek.cz%2Fwp-content%2Fuploads%2F2015%2F10%2Ftajna-selfie-s-arnym-m.jpg“ large_image=“http%3A%2F%2Fpaveljiranek.cz%2Fwp-content%2Fuploads%2F2015%2F10%2Fselfie-s-arnym1.jpg“ width=“600″ align=“center“ top_margin=“0″ caption=“Fotku%20je%20t%C5%99eba%20rozkliknout%20%3B)“ full_width=“Y“]Protože u nás nemám moc kopců na trénování, chtěl jsem si Árnýho a ještě dva tituly naložit do batohu, přidat k tomu závaží, co mám na kotníky a vyrazit. Jenže kdybyste viděli, jak se sebou házel, když jsem si zkusil běžet… Batoh mi skákal na zádech, jak zběsilý. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a nakonec jsem si zvolil jiný cíl tréninku a tudíž jsem musel Arnoldovu pomoc a trénink s ním odmítnout :).
Nelehl jsem si, jak uvádím v úvodu, ale vrátil jsem se k původní letní trase a rozhodl jsem se proběhnout celé okolí, včetně lesa, kde aspoň nějaké stoupání máme. To byla trasa. Cílem tréninku bylo vypustit co nejvíce mé oblíbené přestávky na vydýchání a zkusit, jak se změní průměrná rychlost, celkový čas a zátěž, když poběžím více v kuse.
Vyběhl jsem o něco pomaleji, než normálně, ale v pravidelném rytmu. Držel jsem se na uzdě a ono to šlo 500m, 1km, 1,5km a pořád to šlo. První vydýchání přišlo na 2,5km na pár vteřin. Pak na 5km a pak na 8km. Už při běhu jsem věděl, že mám průměrný čas na kilometr lepší, než normálně a že se dostanu pod hodinu a o to příjemnější byla pak celková průměrná rychlost, když jsem doběhl celých 10km. Průměrná rychlost byla 11,1km/h, tj, 5min a 23s/km.
[images style=“2″ image=“http%3A%2F%2Fpaveljiranek.cz%2Fwp-content%2Fuploads%2F2015%2F10%2Fbeh.png“ width=“660″ caption=“Pr%C5%AFm%C4%9Brn%C3%A1%20rychlost%2011%2C1Km%2Fh“ align=“center“ top_margin=“0″ full_width=“Y“]S během jsem spokojený, ale přepadají mě myšlenky, na něž se nejlépe hodí citovat jednoho spoluzávodníka: „Hlavně žádnou paniku… Sakra, vždyť já tam zahynu!“ 🙂
Držte palce, hezký den vám přeju a občas nějaký aspoň trochu bláznivý nápad :)!
PS: Už se mě někteří z vás ptali, kdy že vydávám nové články? Protože je to různé, byť se snažím o jeden týdně, tak jsem kvůli tomu založil e-mailový formulář. Kdo chce dostat upozornění, že vyšel nový článek, tak se přihlašte ke „šmírování“ a zprávu včas dostanete (šmírák sídlí na každé stránce webu). E-maily sbírat můžu, už jsem dávno přihlášený u ÚOOÚ kvůli Tanečnímu opáčku. O svůj e-mail se nemusíte bát. Nikdo jej ze mě, ani ode mě, nedostane ;).
