Zbývá o něco víc, jak měsíc a já to vzdal… V sobotu to už prostě nešlo. Vyběhl jsem s trochu bláhovou vidinou dalších 8 kilometrů. Nejdřív jsem se pořádně zahřál a i přestože mi nebylo nejlíp, tak jsem vyběhl. Každý předchozí výběh se mi zlepšila průměrná rychlost, ikdyž jsem začal zařazovat přestávky se cvičením, které více zhoršují průměr, než prosté zpomalení do chůze. Dostal jsem se až na 5min 53s na kilometr.
Ale v tu sobotu… Po pár desítkách metrů už jsem musel zpomalit. Pak jsem střídal chůzi s během, až jsem to někde u kilometru úplně zabalil. Prostě jsem to neudýchal. Ochladilo se počasí a den před tím jsem právě díky svému kamarádovi prolomil 10km/h, ale byla zima a to se na mně podepsalo. Proto jsem se strategicky po kilometru poprvé za celou dobu otočil a šoural se domů.
Vzdal jsem tedy bitvu, abych mohl vyhrát válku. Asi bych ten jeden běh nějak urval, ale další týdenní výpadek si totiž opravdu nemůžu dovolit. Říjen se neúprosně blíží a čím víc do toho šlapu, tím víc cítím, jak je potřeba taky dostatečně regenerovat…
Co tedy dál?
Od tohohle uběhnuvšího týdne běhám kratší vzdálenosti. To znamená 4,5-7km s tím, že na trati dělám několik přestávek, kde si dám kliky nebo dřepy po 20 kusech. Takových přestávek je na necelých 7 kilometrech asi 6. Nejlépe se to absolvuje s mým kamarádem, který je skvělý sparing partner a nekompromisní hnací motor :). Můžete nás potkat v kladenském lese za Sletištěm. Od mé poslední jednadvacítky jsem si připsal celkem 20,42km, takže jsem na absolvovaných 128,36 km od konce července. Nejlepší průměrná rychlost 5min a 53s a největší rychlost (krátkodobě) 15,9km/h.
Slabiny
Mojí aktuální slabinou, pokud jde o běh, je reakce na studenější počasí. Na to moje dýchací ústrojí ještě neumí dobře reagovat. On teplotní skok, o víc jak 15 stupňů, není nic moc. Takže se na to v úterý lépe připravím – „přivoblíknu a přes hubu šátek“.
Pokud jde o cvičení, tak klasické cviky, jako kliky a dřepy jsou bez problémů, ale má předloktí jsou na tom bledě. Byť mých 76kg udrží v závěsu, na tyči 3 metry taky vyšplhám, ale víc takových přítahových aktivit najednou nezvládnou. Tudíž jsem doplnil cvičení o visení… V poklidu si visím na tyči a ruce mi tuhnou…
Držte mi palce – zbývají 4 týdny a týden těsně před závodem…
PS: Omluvte dnešní prostý komentář výsledků, příběh do toho vrazím, zamíchám, okořením a naservíruji zase příště.
