Před několika týdny jsem se tu zamýšlel nad tím, co bych poradil svému mladšímu já, kdyby to bylo možné. Od své kamarádky jsem dostal podnět, že bych také mohl oslovit své budoucí já a napsat mu dopis. Nějak mi nešlo sestavit si, co bych mu napsal. Raději jsem si představil takové setkání. Jaké by to bylo, vidět sám sebe o tisíce šedivých vlasů později? Na co bych se ho zeptal a co by mi odpověděl? To druhé nevím, ale pár otázek bych měl:
- Co z toho, co jsme radili svému mladšímu já, podle tebe ještě platí?
- Měl jsi štěstí a žil jsi v míru?
- Máš rodinu, nebo už jsi sám?
- Jak se ti chodí v tvém věku?
- Můžeš běhat?
- Pořád ještě hraješ na kytaru a tančíš?
- Držel jsi se vždycky svých hodnot?
- Je něco, co jsi udělal a za co se stydíš?
- Přišel jsi někdy o všechno?
- Jaké bylo znovu se postavit na nohy?
- Měli lidé okolo tebe radost, že jsi byl s nimi?
- Na čem podle tebe po těch letech nejvíc záleží a na čem nezáleží vůbec?
- Pořád máš rád ticho?
- PLUS – A co s láskou?
- PLUS – A co… ? (Je pár věcí, které bych chtěl ještě vědět, ale které jsou prostě soukromé… 😉 )
A co vy? Co byste se chtěli zeptat svého budoucího já? Každý máme jiné hodnoty, jiné priority v životě a jiné svědomí. Říci si to v hlavě nestačí, zkuste si to napsat. Třeba budete překvapeni sami sebou.
Můžete se podělit i níže v komentářích. Každopádně se mějte pěkně a užívejte si třetí adventní neděli!