Vždycky jsem si říkal, jak se asi slučuje sportovní příprava a milostný život. Jak to ti sportovci asi dělají? Jestli úplně vynechávají před výkonem, nebo jen někdy? Mají na to také nějaký plán? Tak jsem si dneska řekl, že to ověřím. Původně jsem si říkal, že zkusím tu třináctku. Pak mi ale došlo, že by z toho mohly být problémy, protože takové číslo prostě nestačí… Tak jsem se přeorientoval na šestnáctky. Jednu jsem si vybral a dali jsme se do toho.
Zvolil jsem příjemnou dobu po 18 hodině a to i přes to, že počasí vypadalo nejdříve nevábně. Pak jsme ale rozhodně nelitovali. Začátek šel ovšem ztuha. Musel jsem věnovat plnou pozornost každému pohybu, abych si ještě něco neudělal. Ten věk je znát… Počasí pořád vypadalo nevábně, ale už se to příjemně začínalo trhat a sluníčko se vynořilo zpoza mraků a sklánělo své zlaté vlasy, že se uloží do lesa u „Kožovky“.
Začalo nám být spolu příjemně. To jsem se už pomalu zahřál. V polovině nás vyrušil jezdec na čtyřkolce. Potutelně se usmál a pokračoval dál. Abych to neprotahoval. Dala mi zabrat. Nejtěžší byly poslední desítky minut, kdy přestala být příjemná a byla jen divoká a neúnavná oproti mě. Navíc už byla tma, tak jsem si neviděl ani na špičku nosu, natožpak na ní. Sotva jsem se došoural domů. Zítra se asi nepostavím…
Kdo si myslí, že jsem perverzní pr… tak asi nedočetl až sem a nebo mu to už na začátku nedošlo ;). Mluvím o svých dvou rekordech. A to zaběhnuté vzdálenosti 20,67 km. Konkrétně průběh celé trasy (jednadvacítky) ve zkratce. Dnes jsem si totiž myslel, že si dám tak 8 km. Pak jsem se rozhodl, že si otestuji těch 13km, co potřebuji na Spartan Race. Ale rychle jsem se přesvědčil, že si prubnu 16km, což je 2x moje normální dráha. Když jsem ale běžel druhou polovinu, tak jsem se hecnul a protáhl si běh až téměř na 21 km. Musel jsem se smát svému nápadu v návalu euforie, protože jsem věděl, že to dojedu, i kdybych se měl domů doplazit.
Teď mám pocit, že si „uteču“, kdy budu chtít. Zkrátka jsem překročil další svůj limit.
[images style=“2″ image=“http%3A%2F%2Fpaveljiranek.cz%2Fwp-content%2Fuploads%2F2015%2F08%2FSHealth_21_38_21_864-300×300.png“ large_image=“http%3A%2F%2Fpaveljiranek.cz%2Fwp-content%2Fuploads%2F2015%2F08%2FSHealth_21_38_21_864.png“ width=“300″ caption=“Graf%20b%C4%9Bhu“ align=“center“ top_margin=“0″ full_width=“Y“]Na grafu můžete vidět, kde jsem stavěl… třeba ehm fotit :).
Druhým rekordem je překročení prvních 100 zaběhnutých kilometrů – přesněji 107,94 km. A ještě jsem zapomněl. Také jsem si dneska udělal rychlostní rekord – průměrná rychlost 9,5 km/hodinu.
Takhle zkrátka běhá stabilizovaný astmatik. Všem učitelům tělesné výchovy ze školy, zdar, zdar a nazdar!
PS: Mým cílem je hlavně inspirovat všechny, kdo se sebou chtějí něco dělat. Celý život jsem měl pocit, že se životem jen prošourám, protože jsem prostě neudýchal běh. I ten tanec mi dával zabrat. Chcete u sebe něco změnit? Tak se co nejdřív seberte a udělejte to – nejlépe hned. Máte se sportem nějakou zkušenost, tak seberte boty a vyběhněte, nebo vemte tašku a jeďte si zacvičit a nebo si rovnou dejte schůzku s nějakým trenérem, pokud tu zkušenost nemáte.
Když mě dnes napadne něco, co se mi líbí a neohrožuje to zrovna můj život, tak to prostě udělám. Přemýšlet dlouze nad čímkoliv je ztráta času…
